2/3 Zpátky do minulosti

24. ledna 2008 v 19:06 | Maisie |  Jednoduše
Tak jsem konečně dopísla to pokračování, vámi tak chtěné :-D Nezbývá mi než popřát příjemné čtení...

Úterý, půl deváté ráno
Došla ke své šatní skříňce. Aniž by pro hloubání ve svých myšlenkách vnímala realitu okolního světa, přezula se a sundala kabát. Vzala do náručí pár knih na dopolední vyučování a odešla, kam ji nohy nesly; ze zvyku do její třídy.
Z jejího světa se vrátila na Zem kupodivu kvůli tichu. Obvykle ve třídě panoval křik, hlasitý smích a války, které si skromně vystačily se střelivem jako jsou křídy nebo kousky housky. Ale dnes nic z toho. Jen občasné rozčilené průpovídky. Jako klid před bouří.
Opatrně vešla dovnitř. Byli tu všichni spolužáci.
"Tak ti tedy, slečno, děkuju! To jsem mohl spát ještě hodinu, ale ne, ona nás sem natlačí tak brzo a pak si sama přijde pozdě!"
"Fakt super! Takže se mnou v sobotu nepočítej jo? Protože ti na další domlouvání … Víš co!"
"Ale, co to povídáte lidi?!" Nechápala Lyn, když na ni podobná vyhrožování a proklínání a zaklínání a nadávání a kdovíco ještě začali hrnout.
"Jo, tak ona neví! Neví! Chtěli jsme se domluvit, na tom, že ti pomůžeme v tom duelu, aby Nora nestála ti v cestě! To je to, proč tu čekáme hodinu. Řekni, že si na to nepamatuješ a můžeš se jít léčit."
"Ale vždyť jsme to vyřešili před týdnem!" To se vážně čas otočil? Vrátila jsem se opravdu zpět? pomyslela si.
"Co to… Hele, řekni o někom, o kom si myslíš, že na ty tvoje chabé výmluvy skočí? Před týdnem jsme ještě byly na horách.."
"Ale ano! Už jsme o tom mluvili! Říkali jsme, že… Že ukážeme světu, jak se Nora doopravdy bojí horolezectví, že chce jenom, aby se o ní psalo. Zastrašíme ji hroznými pověrami o nebezpečí, které tam dole v propasti hrozí. Zalekne se a pak to udělá schválně tak, aby prohrála. Všichni jsme se shodli na tom, že to nebude těžké. Ještě pořád mi nevěříte? Ok, vím, že přesně v 8:40 zavolala Becky matka, aby nezapomněla po škole dojít do cukrárny pro dort. No nemám pravdu, Becky? Zkrátka jsme se už domluvili před sedmi dny, takže…"
"Co posloucháš cizí hovory, když tu ani nejsi?!" přerušila ji s vražedným výrazem před chvíli jmenovaná dívka.
"No, ať je to jak chce divný, ať má Lyn jasnovidecké schopnosti jakkoli velké nebo ať poslouchala za dveřmi," pousmál se Mark, "to, co řekla, je pravda. Musíme Noru vykřikováním, byť je to proti školnímu řádu," teď už se zplna smál, "vystrašit, aby se lekla. My to dokážeme, protože Nora je ta nejblbější holka, kterou jsem kdy poznal." Lyn, nejprve překvapena svou výřečnost, teď koukala skromně na Marka, jak dokáže osladit každou situaci. Ale bylo to vlastně až moc přeslazené. Z chvilkové radosti ji vyhnal dojem, že jí nikdo úplně neposlouchal, tudíž nepochopil.
Dnešní den se přeci už jednou stal. Před týdnem.
Chtěla být daleko, daleko odtud. V jádru, odkud přišel ten zmatek času, aby pochopila jeho význam…
Položila učení na nejbližší lavici a vyběhla ven na chodbu. Vrazila do dvou lidí, jeden z nich dokonce spadl. Neomluvila se, ani mu nepomohla na nohy. Jen běžela s cílem být pryč z ústavu. Jako by v rychlém proudu větru kolem uší zaslechla slabé "bezcitnost", ale nebyla si jistá. Asi se jí to zdálo.
Zase se ponořila do svého vnitřního světa. Běžely v něm vzpomínky:
Snažila se dostihnout papír, který poletoval ve větru po louce. Chvíli hladil zlehka trávu, někdy se vznesl až do metrové výše. Stále se však držel na dosah ruky. Dívka už ho několikrát málem chytila, ale znovu upláchl, jako by si hrál na honěnou. V prudkém běhu se na minutku zastavila, aby nabrala dech. List papíru se zachytil o mříž velikých železných dveří, a tak zůstal dívce nablízku. Byla za to vděčná, i když věděla, že s novým závanem větru se pohne a odletí. A to ona nemohla dovolit. Představa, že by o tu šanci přišla, jí dodala sílu pospíšit si.
Jak si myslela, sotva k listu zase došla, už zase ufrnkl. Vítr ho natlačil skulinou ve mříži. Sekundu zaváhala. Má běžet dál a svým dupotem rušit posvátný klid na takovém místě? No, bude muset. Mrtví se snad neprobudí. Vešla tedy. Na hřbitově nikdo nebyl. Zaslechla třepotavý zvuk z druhé strany. Bravurně se vyhnula všem hrobům, mezi kterými kličkovala. Uprostřed své cesty k protějším vratům se však zastavila. Papírem vál vítr podivnými pohyby. Poletoval stále na stejném místě, sem a tam. Jako by něco opisoval… A po chvilce sledování dívce došlo, co. Znamení smrti, kříž. Hned, co se za ním opět rozeběhla, odlétal pryč. A tak spolu "společně" vyběhli ze branky na opačné straně. V pomalu šerém večeru zde bylo podivně ponuro. Papír se zachytil do hustého trnoví rostoucího po celé délce svahu kamsi, kam do veliké výšky nebylo možno dohlédnout. List se zaplétal do větví o to víc, jak se snažila ho odtamtud osvobodit. Ruce měla od trnů pěkně rozškrábané, ale nepřestala s tak bolestnou prací. Vydržela dívat se na tolik vlastní krve. Už už to chtěla vzdát, ale konečně ho držela v rukou. "Ty ne!" zaslechla nad hlavou. Prudce se tím směrem podívala, ale oči ihned zavřela. Málem si o jeden velmi ostrý trn vypíchla oko.
Vyšla z křoví, ruce samé drápance. Nelitovala jich však. Držela v ruce to, o co usilovala celý měsíc! Byla to přihláška do výběrového řízení. Hledala se dívka určitého věku, postavy, čili výšky, váhy a dalších čísel na tělo, určité fyzické zdatnosti a odvahy. Zkrátka a dobře, měla vypadat jako ta, která spadla do propasti a nikdy nebyla nalezena. O tom, že do 20metrové hloubky spadla, svědčí jistí důkazy. A policie se přeci nikdy nemýlí!
Pohřešovaná byla asi dva týdny. Hrobník si všiml, že nepropustné houští bylo rozsekané a mezi ním úzká skulina. To vyvolalo řadu podezření. Tak se tu objevila policie, která po vykácení části keřů objevila pozoruhodné věci. Sesypanou zem do hluboké propasti začínající těsně po keřích a na kmeni stopy po záseku (na první pohled drápů), který zanechal na kůře čtyři hluboké jizvy, v jedné z nich na konci byl zaseknutý nehet. Patřil té dívce…
Málokdy se stane, aby se z podobného případu hned netěžilo. Chopil se toho televizní pořad Záhady dnes. Vyzval všechny dívky které byly "vzhledem" podobné jako nenalezená, aby se přihlásili. Měli pomoci "případu přijít na kloub" a odpovídat na otázky, co by, protože jsou v "podobné kůži", udělali ony v takové situaci jako byla dívka, a snažit se objasnit, co se vlastně stalo. Následně měli být spuštěny s partou zkušených horolezců do osudné propasti a tam by snad mohla také pomoci za nepříjemných otázek.
A právě takovou přihlášku držela Lyn v rukou. Vypadala snad úplně stejně, jako ta mrtvá…



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | 25. ledna 2008 v 17:38 | Reagovat

Maisienko, to je skvělý... Jsem sem mrkla a co nevidím. New kapitol. Skvělý, fakt moc pěkně provedený.Taky jak jinak, že? Mocinky moc se ti to povedlo. Teď tu budu nedočkavě vyhlížet další a i poslední(Že jo?)část... Proč se nejde i takhle normálně vrátit do minulosti? Ani nevíš, jak moc bych to brala a myslim, že nejsem jediná...=o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama