¨Závislost na krvi

19. srpna 2007 v 10:52 | Maisie |  Mé jednorázovky
Něco trochu víc "krvavého".

Měl dnes takový normální den. Přišel z práce, sedl k počítači, rozkousal pizzu a nakonec vyvenčil psa. V deset hodin večer přemýšlel, co dělat. Spát se mu ještě nechtělo. Ani četba ho nijak nelákala.
A pak si vzpomněl na včerejší večer.
Bylo také skoro deset. Kráčel znuděně po ulici a kouřil jednu cigaretu za druhou. Stavil se na pokec v hospodě a ve dvě ráno odtud zase odešel. Nebyl opilý. Jeho tělo potrápily jen dva půllitry piva.
Dál směřoval do svého bytu. Ale těsně u dveří si to rozmyslel. Chtěl osvědčit novou taktiku, o které četl na internetu.
Opět tedy vyrazil do ulic. Měl štěstí, potkal mladou dívku.
Pozdravil ji. Ona neodpověděla a spěchala od něj pryč. Chtěl ji doběhnout, avšak ona se rozeběhla také. Nakonec ji dohonil. Svůdně se na ni usmál. Ona se klepala strachy. On vyndal nůž a ona lehce vykřikla. S tou zbraní k ní postupoval. Zahodila kabelku a běžela. Opět ji zastavil, chycením za vlasy. "Co po mě chceš?" zeptala se zoufale. "Ne, to co ostatní chlapi" odpověděl s úšklebkem. Donutil ji pohybovat se a dovedl ji do prázdného domu, co byl nedaleko. Rozsvítil lampu a nechal dívku spadnout na zem. Ta se okamžitě zvedla a postavila do obranné pozice. "Hele, je jedno, co s tebou budu dělat. Jistý je, že nepřežiješ!" řekl posměšně. "Co jsem udělala?" vyjekla a skácela se po stěně na zem. "Nic," odpověděl klidně. Vzal ten nůž a mávl jím před dívčíma očima. Ta se radši nepohybovala, i když pravda, klepala se strachy. "Snad se nebojíš?" pousmál se. "Že ale nechceš vidět, jak tě trhám po kouskách, viď? Dobře…" řekl a vypíchl jí tím nožem oči. Vykřikla. Chudák, pomyslel. Nemůže ani brečet. Její jek utlumil silným a pravidelným kopáním do úst. Dost krvácela. Krev na zemi se mísila se zuby. Vzal sekyrku, co tam našel a bez zábran jí usekl nos. Ten si přitiskl ke svému a ptal se: "Tak co, slušel by mi tvůj?" Dívka se vrtěla, žádné pomoci se jí však nedostalo. Pak jí usekl nohy a ruce. Končetiny složil do krabice, Do trochu větší hlavu s tělem a do nejmenší maličkosti.
Při vzpomínce si začal broukat a opět odešel vraždit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | E-mail | Web | 19. srpna 2007 v 23:03 | Reagovat

Šupel! Tohle je šuper! :D xD... Mocka se mi to líbí!

PS: Ma mém blogu je první bleskajda, tak se když tak zapoj. Díky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama