12) Vražda!

20. srpna 2007 v 11:37 | Maisie |  Můj horůrek- Náhoda
Tuto kapitolu tu už sice mám, tedy měla, ale hned po čtvrté, tak kvůli přehledu ji znovu zveřejňuji....

Snažím se rozchodit včerejší amputaci, ale stále to bolí. Bohužel si nemohu na nohu navázat obvaz, protože bych se neobula. Zajdu do koupelny, kde proklínám svůj život a nahlas nadávám svému já v zrcadle. Jeho kruhy pod očima ale potvrzují, že na mé řeči nemá náladu.
Pic trapko, tak co, chcípneš zítra?" Stále tomu nemohu uvěřit. Kde sebral šestiletý kluk takové sebevědomí a slovník?
"Neboj, chlapečku, ty umřeš taky. O to se postarám já," odvětím nepřátelským hlasem a vrhnu na Eda, který mě zase přišel otravovat ze svého pokoje, vražedný pohled. Následně se zatváří ještě sebejistěji a zavrtá se do mé postele. "Vystřel!" dojdou mi nervy a vlepím mu facku. "To předvádění se na tomto výletě má své meze. A nebudeš je překračovat. A jasně, jdi si zase stěžovat mamince, to je nejlepší." Doufám, že tato poslední slova zapůsobí a neudělá to. Měla bych zase pěkný průšvih.
Dole ve vstupní halena mne čeká drsné překvapení. Noviny, které si koupím, píší o sebevraždě. Podle fotky mladíka hned poznám, o koho jde. Byl to ten samý kluk, kterého jsem potkala v předešlém hotelu, čili předtím, než jsem uspořádala, i když nechtěně, barevnou koupel. Byl vážně moc hezký. Až andělsky se tvářil. Důvod sebevraždy se vyšetřuje. Bylo mu devatenáct, zrovna vyšel střední a chystal se na studie do Londýna. Důvod mohl být jakýkoli. Každopádně faktem je, že jeho matka to psychicky neunesla a padla na lůžko. Takže jeho otec se musí vyrovnat se synovou smrtí a s nemocí své ženy. Najmutí psychologové řeší nejenom důvod sebevraždy, ale především podporují oba rodiče.
A teď si pod slovem sebevražda vybavím i slovo vražda a vznikne z toho geniální nápad. Člověk, kterého z celého srdce nenávidím je Ed. Odpřísáhnu si, že neumřu dřív, než bude mrtvý i on. Pokud mám skutečně chcípnout zítra, jak kartářka předpověděla, může se to stát klidně o půlnoci. Takže bratr musí zemřít ještě dnes! Ale jak to dokázat? Každopádně to musí vypadat jako náhoda. A bude to ještě horší, když se nemohu skoro pohnout- i chůze je pro mě horor. Takže při každém pokusu se může stát, že mi uteče a vše se prozradí. Mám málo času na dlouhé a pečlivé plánování a pouze jeden pokus na uskutečnění…
*****
"Mami? Co se podívat na město, jako na celé?" nadhodím při procházce okolím našeho hotelu a ukáži na kopec s vyhlídkou. Jako šťastná rodinka právě procházíme místním parkem. Shodit
bratra- geniální! Prostě mě neposlechl a moc se naklonil… a nestihla jsem ho zachytit…
"Ale mám obavu, že bude pěkná bouřka. Promiň, holt se to bude muset odložit na zítra…"
Co? Zítra jaksi nebudu mít čas…
"No tak se netvař tak smutně, zajdeme se podívat do velkého domu historie," pronese tajemně táta.
"Velký dům historie? To má být co?"
"Obrovské muzeum, momentálně vystavují mašinky…" vysvětluje v klidu dál.
"A budou vozit?" projeví zájem Ed.
"Ano, dají je do pohybu… A v některých se i vozí lidé…" Tohle už za bratrem zakřičí, protože se radostně rozběhne dopředu po mokrém a kluzkém asfaltu obaleným větvičkami všech velikostí. Aby se nepřerazil, zabručím si pro sebe a nenávistně ho sleduji. Jak to teď mám jen udělat?!
Co jsem si také myslela, v muzeu, akor v takovém, vládně nepřekonatelná nuda. Koho sakra zajímá, jaký plech je v technice potřeba na obalení jedné hloupé mašiny? Ovšem, zapomínám na rodiče a Eda, který trapčí o sto šest. Vsadím se, že mě chce svými hloupými připomínkami ještě víc naštvat…
"Á, bohužel se blíží konec naší prohlídky. Ale naše společnost vám ho zpříjemní spuštěním pravé, protože nejde o žádnou lživou kopii, mašinky z roku 1875!" pokusí se zabodovat průvodce a přistoupí k nějaké staré popelnici na kolečkách se slovy: "To je ona!" To ti fakt žeru, originál to přeci být nemůže. Vlastně by mohl, ale nemůže jezdit. To už je vážně moc přehnaný… Chlápek mezitím, co jsem padla do úvah, vstoupil do plechovky, zatáhl za nějakou páru, ozval se podivný skřípot. Zřejmě ten zvuk ničící ušní bubínky pocházel od páky. Jako by byla zrezlá. A další překvápko- jen co se kola hýbla, neobjevila se žádná pára, a pokud vím, tak v těchto dávných dobách se lokomotivy na páru používaly… Jasně, kecal! Muž rychle vystoupil z ze stroje a sekundu na to začala popelnice jezdit. Jela okolo nás po kolejištích. Skřípot kolejí pod náporem plechu se značně ztišil pod křikem nadšených dětí. No a Ed výskal ze všech nejvíc. Při pohledu na něj mě popadne ještě větší zlost. Nedokážu se dívat na jeho veselé oči. Na to, jak se chová andělíčsky a na mě je tak hrubý. Zapomenu na zákon. Zapomenu na zdravý rozum. Tahle nenávist je silnější, než cokoli jiného. Mašina byla zrovna na nejvyšší rychlosti, čili na osmdesáti kilometrech za hodinu, a projížděla okolo mě a Eda… Ano, byla tak dva me¨try od toho šestiletého kluka. Určitě se nikdo nedívá, dodávám si bláznivé sebevědomí a napřáhnu ruce. Ty se opřou o pruhované tričko malého kluka, zatlačí na záda a nechají ho spadnout rovnou pod mašinu… Zdi, mašina, i někteří lidé jsou zakrvácení vystříklou krví z těla mého bratra. Zhluboka si oddechnu, konečně to mám za sebou… Až ale za minutu si uvědomím, co jsem to právě udělala: Zavraždila malého kluka! Rozklepou se mi ruce… Jsem úplný cvok! Ještě jednou se podívám na masakr pode mnou. Tělo je rozděleno na tři části, přesně tam, kde projela kola. Z hlavy stříká obdivuhodná fontánka, za chvilku prázdná… Ano, vskutku to bylo naposledy, protože pak mi do obrazu vejdou zděšení lidé…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishie Mishie | Web | 20. srpna 2007 v 16:16 | Reagovat

JOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

2 Mishie Mishie | Web | 20. srpna 2007 v 16:16 | Reagovat

KONEČNĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚ

3 Mishie Mishie | Web | 20. srpna 2007 v 16:18 | Reagovat

JÉ TOHLE SEM ČETLA..MNO TO VÍČ, KVŮLI TOBĚ, JAK SEM DÁVÁŠ ČLÁNKY ZA PŮL STOLETÍ, UŽ ANI NEVÍM VO CO DE .-D

4 Maisie Maisie | 20. srpna 2007 v 19:00 | Reagovat

jj, sry já se polepším.... snad O:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama