Úzkost depresí

21. června 2007 v 20:00 | Maisie |  Mé jednorázovky
Něco na mé oblíbené téma... Depress...

Tuto sobotu měl strávit s přáteli na cole. Měl se smát, popíjet, hodit se do pohody a šťastně se tvářit. Tak jak to všichni okolo dělávají. Ale on nemohl přijít. Ležel na zemi v koupelně a rozhodně tam nikoho nehodlal pouštět. Možná ani sestřin jek, že se jí chce na záchod, nevnímal. Byl až příliš zaneprázdněn myšlenkami. Hlavou se mu honily příhody posledních dnů. Vybavil si posmívání bývalých spolužáků i znemožňování se před učitelem. Přečítal si poslední rozhovor mezi ním a matkou. Opět se s ní pohádal. Ani nevěděl, proč byl tehdy tak hrubý. Díky své pochmurné náladě? Asi ano, alespoň jeho nic rozumnějšího nenapadlo. Docela se divil, že ho ostatní ještě berou do party. Vždyť se na každého jen oboří...
Chtěl by se narodit znovu. Sliboval si, že pokud nějaký ten DRUHÝ život existuje, tak začne žít lépe. Ne jako teď. Ale nedovolil si riskovat. Bál se, že by mohlo po smrti přijít ještě něco horšího, než nenáviděný život. Kéž by se ten neúprosný čas posunul tak o pět let zpět. Tehdy bylo ještě vše v pořádku. Chodil do osmé třídy základní školy. A pokud si to i přiznal, byl ve společnosti velmi oblíbený. Dívky se na něj jen lepily a on si to skvěle užíval.
Proč najednou takový strach ze světa? Proč se začal schovávat v koutech a nevycházel z nich? Proč mu najednou připadá svět tak šedý?
"Sakra, pusť mě tam, jinak to tu budeš uklízet!"
Tato věta pronesená ze sestřiných úst ho probrala ze zamyšlení. Uvědomil si, že leží stále na studených bílých dlaždicích. Jako v Sawu, napadlo ho.
"Teď seru já!" odpověděl a pomalu vstal. Dalších křiků si už nevšímal. Postavil se před zrcadlo a chvíli se díval na své kruhy pod očima. Proletělo mu hlavou, jak je nemožný. Hluboce si vzteky zaryl nehty do kůže pod vlasy. Sakra proč? Nadával v duchu. Proč jsem tak nemožný? Proč mě každý nenávidí?
Pak uslyšel zvonek u dveří. a jak jde sestra otevřít.
"Není tu Eric?" zeptal se dívčí hlas.
"Jo, Ann. V koupelně. A nechce mě tam pustit," odpověděla.
Čísi kroky, pomalým rytmem, se přibližovaly ke koupelně.
"Ericu? To jsem já, Ann." Eric se pousmál a řekl: "Co je, Ann? Jo- promiň, já vím, že jsem měl bejt s váma, to sorry, nějak to nevyšlo."
"A co tam děláš?" odpověděla.
"Relaxuju asi!" řekl nasupeně. Popošel ke dveřím. Chvíli váhal, má-li otevřít. Nakonec to udělal.
Ann se na něj překvapeně podívala. S úžasem sledovala krev na čele a nosu.
"Eh- jsi v pořádku?" zeptala se. Eric sklonil hlavu.
Ann dala znamení jeho sestře, aby odešla, ale nepochopila to. A tak ho zatáhla do koupelny a zavřela za nimi dveře.
Zadívala se mu do očí. Po chvíli promluvila: "Co se stalo, Ericu? Mě to přeci můžeš říct, alespoň jsme si vždy rozuměli, že?"
"Víš Ann... nechci o tom mluvit, odpověděl potichounku a opět zaryl oči do dlaždic. Znovu si vzpoměl na Saw.
"No tak! Vím už dlouho, že s tebou něco je. Počkej, podívám se na tu ránu."
"To není třeba," odporoval. Nedbala ho a vyndala z kabelky papírové kapesníky. Jemně mu sáhla pod vlasy a stírala krev.
"Ale ano. Je to moc hluboké," řekla a když skončila, posadila se naproti Ericovi na kraj vany. Byli od sebe vzdáleni asi půl mnetru.
"Nemůžu ti to říct. Sám nevím, co se děje. A když to nevím, jak bych ti to mohl říct?"
"Tak zkus zapřemýšlet. Proč nikdy nejdeš ven? Chci to pomoct!"
"Proč? Je to má věc..."
"To jo, ale nelíbí se mi, jak ti je." Chytla ho za ruce. "Zkus to. Popiš to třebas jen."
"Prostě mě to občas chtyne. Strašněj pocit, ne, nevysvětlím to."
"Jakej je to pocit? Prosím, mluv!"
"Nedokážu to, Ann. Nedokážu o tom mluvit. Nezlob se jenom, prosím...."
"Já se přeci nezlobím. Možná by ti ale pomohlo, kdybys občas se mnou ven šel. Přišel bys, doufám, na jiné myšlenky."
I přesto, že Eric souhlasil, na schůzku s ní nepřišel. Opět nemohl. Tentokrát blokoval špajz... a i tekla víc krev než v koupelně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishie Mishie | Web | 21. června 2007 v 21:16 | Reagovat

to je pekny,ale ja zacala vazne cist sprchu a nemuzu se dockat,proc isto jednorazovek nedas dalsi dily?

2 Maisie Maisie | 21. června 2007 v 22:33 | Reagovat

Psala jsem to předtím... Ta kapitola je tak dlouhá, že jaksi nestíhám a nebaví mě to opisovat :-/ Nic už radši neslibuji ale co nejdřív to tu bude..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama