8) Bez prstu trochu jinak

20. června 2007 v 16:00 | Maisie |  Můj horůrek- Náhoda
"Ahoj! Jsi nějaká vyděšená, co se děje?"
"To je to tak poznat? Ach Betty, kdybys tak věděla…" postěžuji si do telefonu. Pohlédnu na hodiny- devět ráno. Jediné, co mě přes noc napadlo bylo to, abych si u Bettky vylila
"Co? Co se děje? Něco s rodiči?"
"Jsi úplně vedle, ti jsou furt stejně nemožní. Dějí se tu příšerné věci. Okolo ruky mi proletí váza, na hlavu mi spadne květník, vykoupu se v barvách, k tomu všemu se mi…"
"Vůbec nestíhám vnímat, co říkáš. Ani z mála tomu nerozumím…"
"Prostě se mi stávají samé naschvály. Je to určitě od doby, co jsem se na půdě pořezala moc podivným nožem. Včera se objevil na svatbě v dárku. A navíc ty jizvy po tom noži zmodraly a hnije mi tu malíček."
"Takže tím myslíš, že byl ten nůž začarovaný? Ale Carol… Dobře, ale třeba to byly náhody."
"Betty, vím jistě, že to náhody nebyly. Stalo se toho tolik…"
"Nepamatuji si, že bys byla nějak nábožensky založena. A taky nemůžeš hned obviňovat temné síly. Za čtyři dny přijedeš a pokud se to mezitím nezlepší, tak něco vymyslíme. Hlavně buď v klidu, ok?"
"Jak ale můžu být v klidu, když mám mrtvý prst a co jsem si včera všimla, rozšířila se hniloba i na břiše."
"Tak to ber optimisticky. Za čtyři dny ti odumřel jenom jeden prst a trocha břicha. Myslím, že i kdybys měla pravdu a náhody to nebyly, celá neumřeš a ještě se uvidíme."
"Asi máš pravdu…" připustím, ale obávám se, že to dopadne jinak.
"Ok, pozdravuj Eda a papa. A neboj, myslím, že se není čeho bát."
"To doufám. Tak čusík," rozloučím se. Nejsem si jista, jestli mě Betty uklidnila, ale co se týče příjemného hlasu tak určitě.
Jen, co to típnu, vtrhne do mého nového hotelového pokoje matka. Začne si prozpěvovat. Aniž by se mě zeptala, usměje se na mě, obejde mou postel a otevře obě okna. Pak začne sbírat mé na zemi hozené oblečení a začne ho skládat na židli. Pak si prohlédne mého medvídka, kterého jsem dostala v pěti letech k vánocům. Na chvíli se zasní, pak mu zmáčkne břicho, ze kterého se okamžitě vyline zvučná melodie. Opět se usměje a po rychlém shlédnutí, že na nic nezapomněla, odchází konečně pryč.
"Mami, není mi osm!" zanadávám pro sebe, aby nic neslyšela. Chvíli přemýšlím, mám-li vstát. Včera jsem se ani nestihla pořádně napít- ve dvě mě vezli zpátky do hotelu a sami se tam ještě vrátili.
Po dlouhém namáhání mozkových buněk přeci jen vstanu. Abych si opět udělala ve věcech pořádek, oblečení shodím se židle- chci se tu cítit jako doma. Prohrábnu si vlasy. Těsně okolo nosu mi provane odporný zápach, při kterém se málem pozvracím. Nijak překvapená se podívám na svůj levý malíček. Hniloba úspěšně pokračuje dál i mimo prst. Možná bych ho měla uříznout. Snad by se to tím zastavilo. Z černých kalhot, které jsem měla na svatbě, vyndám nožík. "Jsem normální? Chci si uříznout prst?" přemýšlím šeptem. Nějaký hlas v mé hlavě mi však říká, že lepší být bez jednoho prstu, než pak bez celého těla. Přejedu ostřím po prstu. Nechutně se do něj zaboří.
"Myslím, že i kdybys měla pravdu a náhody to nebyly, celá neumřeš a ještě se uvidíme!"
Promiň Betty, ale já to udělat musím. Dám nožík mezi prsteník a malíček. Zatlačím a za chvíli mi u nohy leží kus ruky. Jen málo krve se mi vylije z rány. Jen co krvácení zastavím, prohlížím si ji podrobněji. Vyčnívá odtud kloub obalený masem. Prst na zemi tvoří nezakrvená vlákna. Prostě hnus!
Pak si prohlédnu břicho. I tam se hniloba rozšířila. Na průměr bych typovala asi deset centimetrů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishie Mishie | Web | 22. června 2007 v 9:36 | Reagovat

to uz je krutejsi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama