4) Tajemnství půlnoci

20. června 2007 v 15:34 | Maisie |  Můj horůrek- Náhoda
"Wow! Pět set tisíc. To asi nebyli tví rodiče moc nadšení, co?"
"No- co si myslíš? Do smrti mi to budou připomínat."
Za pět minut půlnoc. To ten čas letí, když má člověk s kým telefonovat. Nemohla jsem spát, a tak jsem brnkla Bettce. Zlepšila mi náladu natolik, že už vůbec nemusím myslet na starosti okolního světa.
"Promiň, musím končit… naši se vrátili z večírku… papa Carol. A užij si to."
"Ach jo- tak se měj!" zavěsím. Tak, a teď nevím, co dělat.
Něco zarachotí v koupelně. Mám se bát? Není třeba, půlnoc je až za dvě minuty. Jdu se na to podívat: sprchový kout, zrcadlo, umyvadlo, koš a záchod. Žádná voda, a bohužel ani nic, co by mohlo podobný zvuk vyvolat. Sáhnu po taštičce s čistící vodou a chystám se trochu zkrásnit.
Do ticha zapípá telefon- sms. Trochu se leknu, nečekám, že by mi teď někdo psal.
Na displeji v otevřené zprávě se objeví podivné znaky, které ani z mála nepřipomínají latinku či čínské znaky. Ale počkat, přeci jen jsem je už někde viděla. No jo- včera na tom noži. Je to úplně stejné… Co je to ale za nesmysl? Odesílatelem je číslo 13! Ihned sms vymažu… Radši!
0:00. Zemětřesení. To je první věc, která mě napadne, když uslyším ohlušující rány. Hystericky zaječím. Teď mi něco spadne na hlavu. A opravdu. Květník z porcelánu se rozbije o mou hlavu, takže mám v jedné minutě hnědý melír. ze kterého vyrůstá malinká masožravka. Před očima se mi zatmí a pekelně mě rozbolí hlava. S nechutí si vybírám mokrou hlínu z vlasů. Sakra! Co se to s tou kytkou stalo? Podívám se na stěnu, kde měla předtím své místo. Obě poličky spadly. No skvělý, takže mám co do rána uklízet. Mohla jsem ale taky dopadnout i hůř, kdyby se převrátila i skříň a prasklo topení. Ze skříně by se mé pečlivě složené věci vysypaly do záplavy vody. Navíc, tolik škody k zaplacení by naši už asi nerozdýchali. Vlezu do koupelny. Asi půl hodiny čekám, a teplá voda ne a ne téci. To snad ne. Za co mě kdo trestá?
To je ale podezřelé, matka mi ještě nepřišla vynadat. Ok- snad tedy tvrdě spinká…
Jak si teď jenom umyji tu hlavu? No- nezbývá, než použít studenou vodu. Namočím jeden pramen a zjistím, že bych asi zmrzla. Jenže mít tolik hnusu na sobě?
"U mě v pokoji straší!" přiběhne ke mně vyděšený bratr. Spal v místnosti hned přes chodbu.
"Co? Hele, tohle je hotel, tady nestraší. Co jsi viděl?" snažím se mluvit klidným hlasem.
"Obrovské rány a nějaký duch křičel." Hlasitě polkne. On se vážně bojí.
"Žádní duchové nejsou. Ten, kdo křičel, jsem byla já. Spadly jenom poličky." Podle jeho výrazu na tváři je mi jasné, že uklidňování není má silná stránka. "Věř mi a jdi spát!"
"Ale já se tam bojím!"
"Dobře, vlez si na druhou postel u okna…" Jen, co to dořeknu, už hupsne do druhé postele v mém pokoji. Zavrtá se. Zdá se, že dokonce i hned usnul.
Pak si vzpomenu na obrovské neštěstí s hlínou. Co jenom budu dělat? Zkouším ještě pouštět teplou vodu, ale výsledek není jiný.
Proč se mi toho poslední den děje tolik? Mouchy, váza, záchod, poličky a nejvíc mi vrtají hlavou ty jizvy od pentagramu… Jak asi vypadají teď? Vyhrnu si triko. Je to naštěstí stejné, i když s modrou barvou nejsem spokojena ani trochu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leia Leia | Web | 20. června 2007 v 15:43 | Reagovat

Začíná to nepochybně zajímavě, má to dost rychlý spár, jenom mi neleze do hlavy kde jsou kapitoly pět až jedenáct ^^

2 Mishie Mishie | Web | 22. června 2007 v 9:26 | Reagovat

me to taky nedava smysl,ale zacina to byt cool  a prozivam tpxD

3 Maisie Maisie | 22. června 2007 v 15:15 | Reagovat

kapitola 12. sem byla spešl dána, je v tom nepořádek... jsou tu už ale i ostatní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama