4) Další mrtví

22. června 2007 v 19:46 | Maisie |  Můj horůrek- Krvavá sprcha
No, tak jsem to konečně opísla a chvátla si, když jste na mě tak naléhali, mno... ;-)

Už uplynulo přesně 51 dní od toho strašného večera. Ani se to moc nezměnilo. Stále si ještě trochu popláču a hřbitov s Brigid navštěvuji obden. James si mě sice nevšímá, ale už nemá ty své ty své kecy jako před smrtí mé spolubydlící. Hannah mi o své existenci nedala žádné zprávy a to je dobře. Na ni, mrtvou, náladu nemám.
Přemýšlím. A stále dokola si kladu stejné otázky. Proč? Odpověď však stále nikde nenalézám. Ale mnohé chápu. To v té koupelně si prozpěvovala nad mrtvým tělem právě Hannah. Možná to byl pro ni obřad a Gloomy Sunday hymna (Nebo stále ještě je?).
Bez Brigid je mi smutno. Nemám si s kým povídat a nadávat na fyziku. ¨
Naštěstí jsem i v jiném pokoji. Bála bych se tam. Ostatním jsem pouze řekla, že by mi to moc připomínalo Brigid. Ale i to je koneckonců pravda.
Teď ležím v posteli a pokouším se usnout. Ale žádná novinka, že mi to nejde. Stále mám před očima mrtvý výraz Brigid. A když si představím, že ji rozmordovala Hannah, tedy duch, neusnu tu noc vůbec. Jako dnes.
Budou skoro dvě ráno a já jen hloupě civím do země, občasně na okno či do stropu.
"Pomoc, prosím," ozve se tajemný hlas, jako před dvěma měsíci. Leknu se. Srdce mi začne prudce skákat, div že nevypukne z hrudi.
"Pomoc, prosím. Ona zabije další. Možná i tebe. Prosím, pomoz, prosím. Nenech jiné zabít a umřít."
To je přeci známý hlas! "Brigid?" zeptám se do tmy rozechvělým hlasem. Žádná odpověď. Nezdálo se mi to jen? Mám strach a proto si představuji takové věci. Brigid a Hannah jsou mrtvé. I když po minulých zkušenostech… Radši rozsvítím. Budu se snažit usnout při světle.
Z polospánku mě však vytrhne výkřik. Byl vzdálený, ale někde ve vedlejším pokoji.
Ona zabije další, vzpomenu si na ta slova. Někdo umřel, bylo mi to jasné! Cítila jsem to. Brigid mě varovala…
Na chodbě začnou pobíhat lidé, jejichž dupot je tak silný, až mi praskají bubínky.
"Maisie, Maisie! Rychle, musíš pryč." Do pokoje vletí udýchaný a rudý kluk. Můj spolužák Willy.
"Co, proč?" nechápu.
"Sakra, praskl vodovod, evakuace, za chvíli se možná vytopí celá škola. Jedna holka se už utopila…" doplnil potichu.
"Už běžím…" Bleskurychle se zvedám z postele. Potopa? Že já tě Brigid neposlechla, mohla jsem varovat ostatní a vše mohlo být jinak…
Rychle běžím ven z pokoje. Okolo mě se hrnou davy lidí pryč z chodby. Nedobrovolně se jim poddám a nechám se jimi postrkovat směrem k východu. Tři schodiště, po kterých musím jít, mi připadají tak dlouhé. Možná zabije i tebe. Brigid, já nechci umřít!
Proud studentů mě nakonec zanese do jídelny, kde se všichni, se strachem v očích, řadí podle tříd.
"Je mi opravdu strašně líto," začne s proslovem ředitelka, "ale školu musíme zavřít."
Jídelna se otřásne nesouhlasem ostatních.
"Je to opravdu nutné. Všude je voda a potrubí je totálně zničené. Opravy potrvají možná rok až tři. Jestli bude nějaká náhradní budova, fungující jako škola, nevíme. Mnozí se ptáte proč. Důvod je neznámý, celé potrubí je přetrhané. Možná tlakem, čert ví. Teď bych vás všechny poprosila, abychom společně drželi pět minut ticha za životy Hannah Taylorové, Brigid Nicholsové a Jessie Dalbyové.
Někteří skloní hlavu a zavřou oči, jiní hledí okolo sebe a pozorují, jestli není v blízkosti voda.
Jessie Dalbyová- Ta dívka z oběda. Chudák Ale vždyť já přeci věděla, že umře. Proto jsem neviděla ten palec. Jen si to odvodit. Strašná myšlenka, když víte, že jste ostatním mohli pomoci, ale nepomohli, že kvůli vám umřeli.
Se smutným výrazem se dívá kolem sebe. Přepadne mě zničehonic zvláštní pocit, že na mě někdo kouká. Rozhlížím se a pak ji uvidím. Dívku s černými vlasy a uhrančivýma očima. Upřeně se na mě s nimi dívá. Přitom se usmívá. Vypadá jako zjevení. Takový typ lidí jsem snad ani neviděla. Vskutku zvláštní… Vrhnu na ní zmatený pohled. Ona jen přikývne a s děsivým úšklebkem odchází z jídelny. Kdo to jen byl? Vypadala tak zvláštně… Jako mrtvá! Hannah Taylorová!
Ovládnu se však, abych nevykřikla- Další trapas- Ne!
"Děkuji," přeruší konečně ticho paní ředitelka. "Nikdo se nebude vracet pro věci, ať jsou jakékoli. Sejdeme se na hřišti číslo dva. Odtud nás doveze autobus do ubytovny. Pak se uvidí, co dál."
Ihned, jak domluví, spustí se okolo mě ze všech stran hlasitá debata.¨
"Stěhování nebude nutné!" Ihned se všechny zraky upnou na našeho třídního učitele, který promluvil. "Je to zvláštní, ale nebylo to tak daleko, jak jsme se s učitelským sborem domnívali. Pouze byly vyplaveny koupelny, praskla páčka na spouštění vody. Ta povolila, takže se voda vřítila do trubek. Jessie měla smůlu, u ní se voda vyhrnula i z koupelny."
"Uf, to jsem si opravdu oddechla. Aspoň, že tak Děkuji. Takže necháme mokro vysušit a během týdne bude vše jako dřív," uklidňuje ředitelka.
Mám vlastně docela štěstí. Vodu u sebe nemám, alespoň nemusím k nikomu do sucha. Odteď si budu dávat větší bacha. Už nemávnu nad nějakým znamením rukou, ale zjistím, o co jde a snad i někoho zachráním.
Je mi jasné, že v té páčce na vodu má prsty Hannah. Zabila další. Kolik lidí ještě umře? A co já? Bojím se jí. Může chtít za další oběť mě.
Než vstoupím do svého pokoje, zaposlouchám se, jestli v něm nic není. Snad v pohodě… Ne, že by se mi tam chtělo, ale co mi zbývá? Jsem hrozně ospalá.
A když už jsem konečně v posteli, zabuší někdo na dveře. Leknu se sice méně, ale méně než předtím, když tam byl ten kluk…
Co když tam bude Hannah? "Kdo je tam?" zeptám se směrem ke dveřím.
"To jsem já, Willy."
Co asi chce?
"Tak pojď dál," odpovím a ani se neobtěžuji vstát. Dovnitř vstoupí Willy, v pyžamu s medvídky. Musím se pousmát. Zřejmě by se rád vrátil do školky.
"Co chceš?"stále nechápu.
"Promiň, musím s tebou mluvit, o Brigid…"
"Co s ní?"
"Ona… Není mrtvá!" vyplivne ze sebe Willy.
"Jakto…?"
"Podívej, zanechala v pokoji vzkaz," Z kapsy vysune bílý papír.
Rozložím ho a čtu: Pro tebe a Maisie
Prosím, pomozte! Bolí mě to i teď. Musím vám to říct. Tehdy jsem se v té chodbě ztratila. Nevím jak. Obklopila mě temnota a pak jsem byla v koupelně. A se mnou neznámá dívka. V ruce měla žiletku, kterou mi podávala. Zvláštní silou mě donutila podřezat si žíly. No a pak jsem asi umřela. Je to těžké popsat: Jsem po smrti, ve zrcadle se nevidím a přesto existuji. Vím jaké má Hannah plány, pomozte, ona zabije další.
Brigid
Jsem překvapená… Brigid napsala dopis!
"Hannah to udělá. Willy, musíme spolupracovat. Hele tak od začátku, pamatuješ si na tu jídelnu, když jsem vykřikla? U Jessie jsem neviděla palec. Proto, bylo to vlastně znamení," snažím se mu vysvětlit minulost.
"Co, jakej plec?"nechápe.
"No jo! Asi půl hodiny předtím jsme s Brigid v koupelně našli palec. Mrtvej, na dně sprchovýho koutu. Za pár dní podivné zvuky."
"Takže, ty myslíš, že to bylo znamení? Ale Brigid žádná znamení neměla."
"To je fakt…" zamyslím se. "Ale umřela první, ne?Vždyť ten palec našla právě ona, objevile se u ní, když se sprchovala."
"To máš recht," souhlasí.
"Hannah minulost znáš?"
"Jo, znám. Četl jsem o ní jednou v knihovně, o té sebevraždě."
"Ok, takže když uvidíš něco… Neber to radši jako svou fantazii, poradíme se a snad…"
"…něco vymyslíme," doplní. "Ok, půjdu spát. Zítra, dobrou." A odchází z pokoje.
Však mi tě Hannah přesvědčíme, nedělat hlouposti.
Po té strašné noci je už konečně ráno. Opravdu nevím… mám si jít vyčistit zuby? Abych se přiznala, moc dobrý pocit v koupelně zrovna nemám. Vždyť ti bude smrdět z huby, přemlouvám sama sebe. Ne, nejdu tam. Radši si vezmu orbit.
Učit se nebude po celý ten čas, kdy budou ještě mokré stěny. Což je tedy pohoda bez učení. Beztak bych se moc nesoustředila.
Budeme ale všichni, a to bez výjimek, pracovat a pomáhat s úklidem. Topenář potvrdil, že se jedná jen o posunutou páčku, žádné další takové by se nemělo opakovat. Doufám, že alespoň ty dvě poslední léta, co tu budu studovat. No, snad se toho dožiji… A ve zdraví s Hannah!
Odkýblováváme vodu ze sklepa, kde je voda po kolena. Naštěstí hladina rychle klesá. Docela nuda. Ach jo, kdyby tu tak byla Brigid.. Všechno by bylo pestřejší, zábavnější.
Willy za dnešek nic nezjistil, jako já.
"Konečně tě zase vidím," ze zamyšlení mě vytrhne stařenka. "Dlouho jsme se neviděli, co? Padesát čtyři dnů." Ta ale vypadá nazlobeně, co se asi stalo?
"Ehm… Dobrý den."
"Úplně úžasný. Za smrt Brigid můžeš ty a ona sama."
"Prosím?" zůstanu na ni zírat s otevřenou pusou.
"Kdybyste ji neposlouchali, já vás varovala."
"Ale mi tu píseň neposlouchali. Ani já, ani Brigid. To můžu za smrt kamarádky odpřísáhnout."
"Proč tedy umřela? Ha? Tak z ničeho nic? Navíc prý bylo slyšet, jak si zpívá."
"To ale prosím nebyla Brigid, ale Hannah!" vypadne ze mě na obranu.
"Tak Hannah,jo? Tak duch, říkáš… Ty si ze mě budeš dělat blázny? Ty…" rozzlobí se žena.
"Nechte si to prosím vysvětlit…"
Pozdě, s nazlobeným výrazem odchází. To snad ne. Teď všem vykváká o tom, že jsem blázen, co věří na duchy. Ach ne, proč jsem jí jen řekla o Hannah? Proč?
Původně jsem sem šla do knihovny zlepšit si náladu. Ale mám ji akorát ještě víc zkaženou.
"Já vím, Maisie, že smrt své přítelkyně zvládáte těžko, ale prosím vás o to, abyste se uklidnila."
"Prosím… Ne, vy nic nechápete." Paní ředitelka za mnou přišla, aby mi vysvětlila, že jsem na to psychicky asi dost špatně. No, když povídám, že mrtvá si prozpěvovala… Každý si bude myslet své.Marně ji však přesvědčuji o opaku.
"Vypadlo to ze mě. Chtěla jsem tu stařenu jen odbít."
"Víte, ona by to možná překousla, ale u jiného člověka. Ta paní se jmenuje… VIctoria Taylorová, Hannah byla její dcera. Pracovala tu před Hannah smrtí jako uklízečka. Po tom hrozném činu se uzavřela do ústraní. Neměli jsme sílu ji odtud nechat odejít."
"Neměli? To jsem nevěděla, nezmínila se. Mrzí mě to. Asi bych se jí měla jít omluvit."
"Bohužel nemůžete," odporuje ředitelka. "Spadla ze schodů a zlomila si vaz."
"Ach ne, takových mrtvých lidí. To snad ani není možné." Jestli za to může Hannah, jestli zabila svou matku…
"Budu muset jít. Mimochodem, nejsem odborník, ale připadá mi, že ji někdo shodil. Uvidíme se zítra zase na pracích, teď běžte spát. Musíte si pořádně odpočinout."
To se ti řekne, ale jak mám spát a odpočinout si, když se po chodbách potulují duchové? To snad ani není možné…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | E-mail | Web | 23. června 2007 v 0:37 | Reagovat

Maisienko, obdivuju tě! Nedokázala bych tohle přepsat, i kdybych se opravdu, ale opravdu snažila! :D

2 Mishie Mishie | Web | 23. června 2007 v 8:42 | Reagovat

jen jeden díl???????:-(

3 Hanako Hanako | Web | 24. června 2007 v 8:52 | Reagovat

Dobré ráno:), těším se na pokračko Maisie:), vážně, bylo to super;)

4 Maisie Maisie | E-mail | 24. června 2007 v 12:46 | Reagovat

Karin: To ti nevěřím, ty jsi přeci šikovná ;-)

Mishie: Víš, kolik mi to dalo práce přepsati tohle?!

Hanako: Tobě taky, ikdyž už spíš odpoledne... Pokusím se co nejdřív, dík

5 Mishie Mishie | Web | 24. června 2007 v 16:59 | Reagovat

pokráčko!!!!!!!!!!!!

6 Karin Karin | E-mail | Web | 24. června 2007 v 20:38 | Reagovat

Mno mno mno, s mojim přístupem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama