2) Blázním???

20. června 2007 v 23:07 | Maisie |  Můj horůrek- Krvavá sprcha
2. kapitola... Vskutku asi už začínám bláznit, ale doufám že se to vztahuje jen k této kapitole :-D

"Jen aby nám nedali ke snídani další prst, hihi," udělá Brigid hloupý vtip.
"Ha-ha-ha! Nemůžu přeci za to, že jsem tam ten prst viděla, ne? Ach jo, kdybych se tak nelekla- šílený trapas!" postěžuji si.
"Tak se ostatním vymluv, že tam byla veš z tý kozy naproti tobě, ne?"
"Co? Proč?"
"Aspoň se jí pomstíš- víš, dost tě pomlouvá."
"Ne! Další nepřítel! Ale jo, řeknu jim to o té breberce," rozhodnu se naštvaně.
Když jsem ten mrtvý příběh dovyprávěla Brigid, nejdřív se i smála. Ale když jsem se zmínila o čísle 51, všechny vtípky jí přešly.
Má ta sebevražda nějakou spojitost s prstem? Hloupost, ten příběh se stal tak dávno… Ale kdy skutečně? Jedna záhada za druhou.
"Čau holky! Jé- naše matiková královna. Teda sorry, ulekaná matiková královna, hihi!" Ne, James ne! Na toho mám tak náladu. Naštvaně se na něj otočím: "Kdo tě sem zval? Vypadni. A vůbec- na dívčím pokoji nemáš co dělat!"
"Ale já tě jen přišel pochválit za tak krásný křik. No fakt- neznám nikoho, kdo umí ječet jako ty…"
"Jsi trapnej!" zastane se mě Brigid.
Vděčně na ni pohlédnu. No jo- moje stará dobrá kámoška. Ta vždycky ví o rychlé a drsné odpovědi. To já jsem úplně jiná. Nikdy nevím, co říct a ostatní ze mě mají akorát srandu…
Když ten otrava konečně odejde, můžu se převléct z noční košile. Ale ne- prádlo jsem nechala v koupelně! Od té včerejší příhody s kusem ruky tam moc ráda nechodím. No, co se dá dělat. Však to přežiji. Snad…
Pomalu otevírám dveře a v duchu se modlím, aby tam nic nebylo. Jsem srab, nadávám si. Za chvíli začnu věřit na duchy a můžou mě vést rovnou do blázince. Ještě to tak!
***
Po celý den jsem se snažila nemyslet na prst. Moc se mi to ale nedařilo. Při obědě jsem potkala tu dívku, která seděla se mnou u večeře. Přede všemi na mě ukazovala a nesmírně se bavila, jak jsem proti smíchu ostatních bezmocná.
I teď, při dějepise, se všichni baví na můj účet. Už aby skončilo vyučování. Pak zalezu pod horkou sprchu. Sprchu? Ne, tu si radši odpustím…
"Slečno Bishopová, spíte?"
Ihned se proberu ze zamyšlení. "Co prosím?" zeptám se dost polekaným tónem.
"Na něco jsem se vás ptal!" Tak hrubou odpověď jsem snad ani nečekala.
"Jí ale zajímá jediné, pane profesore. Jak křičet kvůli špagetám, hihi."
Třída se otřásne výbuchem smíchu. Autorem vtipu není nikdo jiný, než James.
"Co se týče včerejška, takové upozorňování na sebe je proti školnímu řádu. Proč jste vůbec křičela?"
Bože, jak se mě může na něco takového zeptat, tady, přede všemi? Co mu na to mám říct? Odseknout nemůžu, ten je schopný napsat mi kvůli tomu poznámku do průkazu a službu necelý příští týden.
"Asi jsem si myslela, že jsou to housenky," vypadne ze mě. Ne- to není dobrá odpověď. Dojde mi to vlastně až když se učitel zamračí všemi vráskami na čele.
"Jste drzá!" vyplivne na mě. Drzá a ještě k tomu propadáte. Mám sto chutí vás nechat opakovat ročník. Ale abyste věděla, že mám srdce, neudělám to!"
Ten se ale umí rozčílit. Zahanbeně sklopím hlavu. Ne- dneska fakt nemám dobrý den.
***
"To si nedáš ani večeři?" Vůbec nejíš…" Udělá ze sebe ustaranou Brigid.
"Ne- nemám hlad- po tom včerejšku- fakt ne!" odseknu a dál se šťourám v rizotu.
"Hele, dáváte tady taky prsty?" ozvalo se u okénka pro vydávání jídla. James? Ne, docela nový kluk. Tady se ale rychle nesou drby, pomyslím. Kuchařčině nazlobené odpovědi sice moc nerozumím, ale určitě to nebude zrovna příjemná odpověď. Jako na povel se začnou sypat úšklebky a "vtipné" poznámky. Všimnu si pohledů kluků u protějšího stolu. Uznale se na sebe podívaly. No jo- jsi si jistý, že abys zapadl do party, musíš mě takhle ztrapnit? Vynadám tomu výrostku v duchu.
Musím rychle pryč od těch všech lidí. Pryč od reality a problémů. Vzhůru do pokoje.
Brigid můj tázací se pohled, co po ní vrhnu, pochopí. Mlčky kývne, jako že mě chápe. A ještě když odcházíme, všimnu si, jak na mě ten nový kluk nechápavě kouká. Zřejmě dobrý herec.
"Ty jsi fakt prase! To si to po sobě nemůžeš umýt? Takovej hnus!"
"A co jako?" Obrátí se na mě překvapená Brigid. Četla si komixi, takže je mi jasný, že když jsem ji od nich odtrhla, bude mi až do smrti vyčítat, že se kvůli mně nedověděla dřív, jak nepřítel zemřel.
"Sakra, kontroluj se! Neříkej hlavně, že nevíš, že to máš!"
"Co? To myslíš měsiz?" Dobrej fór, já to nemám!" brání se kámoška.
"Tak jak mi vysvětlíš, jak se dostala krev do sprchy?" snažím se jí setřít.
"Krev? Ukaž!" Se zvědavostí vběhne do koupelny, za ní se hrnu já. Jak se to tam jen dostalo?
Ach ne- to není možné. Je jí tam o hodně víc. Skoro celé dno je pokryté tím zasychajícím blafem.
"Určitě to není… třeba barva? Lak? Tempera? Rozteklá rtěnka?" vyhledává vyděšená Brigid možnosti pro uklidnění.
"Ne, není. Nejdřív palec, pak krev- Bože, co přijde pak? Musíme to někomu říct!"
"Komu? Vždyť to ani nedává smysl. Podle mě to dělá někdo úmyslně, aby nás vystrašil," trvá na svém kamarádka.
"Pamatuješ? Ta sebevražda- třeba to má nějakou souvislost…" zajiskří mi.
"Fajn a nebude to třeba Krvavá Máří? Taková hloupost… já na duchy nevěřím. NEEXISTUJÍ!"
Jakmile to dořekne, ozve se příšerný rachot. Nejdřív, jako by byl někde daleko. Podruhé, když zazní, je silnější , blíž. Připomíná to zvuk, když staré rezaté železo dře o druhé. Skřípání, vrzání. A opět. Obě jsme tak vylekané, že se nezmůžeme na slovo. Pak se to ozve o tolik více hlasitěji. Jako by to pocházelo odněkud z koupelny. Trubky! Došlo mi, že zvuky jsou nejvíce u umyvadla. Tedy někde vevnitř něho a hluboko ve zdi.
Proč jenom nemůžu hrůzou pohnout nohami? Proč neutečeme? Jako bych čekala, až se zjeví mrtvá Hannah Taylorová.
Zničehonic zhasne světlo a zvuky ustanou. "Áááá," vykřikneme a vyběhneme ven.
Celá vyděšená pohlédnu na Brigid. Není na tom o moc lépe.
"Tak dost! Já to už nevydržím! Je toho zkrátka moc. Teď abych se bála jít i na záchod. Co kdyby mi něco vlezlo do zadku?" zhrozí se kámoška.
"No- v jednom má š pravdu, jsme v řiti. Musí být nějaké vysvětlení. Takových náhod najednou…" Nebo že by to nebyly náhody?
"Ještě něco, tak jdu z tohohle pokoje. Nebo rovnou domů. Ach jo… ještě teď se třesu."
"Ty bys jela do Londýna? Neříkala, že tam je to k nevydržení?"
"Aspoň je tam normální koupelna!"
"Nemůžeme jen tak zdrhnout. Přece nejde…"
Buch, buch, buch! Někdo, nebo snad něco, zabuší na dveře, že až leknutím poskočím.
"Hele, tak to tomu někomu, kdo nás straší, natřeme, ne?" navrhne Brigid, která mě docela překvapuje. Statečná…
Mlčky přikývnu a hledám něco na obranu. Nakonec sáhnu po kamenné sošce velké asi jako malá petlahev. Brigid má polštář. S bušícím srdcem postupujeme vpřed ke dveřím vedoucích na chodbu. Tak nějak je začnu nenávidět. Otevírají se totiž směrem k nám. Plus pro nepřítele.
"Jsi-li dobrý, vejdi!" zavelí Brigid.
"Co to probůh plácáš?!" zhrozím se. "Co když je to masovej vrah?"
Klika se začne pomalu naklánět směrem k zemi, dveře se otvírají. Sošku svírám v potící se ruce a očekávám to nejhorší.
"Ahoj, snad neruším?" pozdraví dobrácky nový kluk z oběda.
"Co tu děláš? Co chceš? Víš, jak jsme se tě lekly? To- v tý koupelně, žes to byl ty?"neovladatelně na něj vyjedu.
"Soráč, jsem nevěděl. To jste se mě fakt lekly? To je dobrej fór!"
"Tak co sakra chceš?" oboří se na něj Brigid.
"Víš- s tím obědem. Bylo mi trapně. Mě až potom kluci řekli s tím tvým výkřikem."
"No a?" odseknu.
"Nemyslel jsem to ta. V tý jídelně jsem se ptal jestli nemají prsty- ale rybí, víš?"
"Hele, řekni tři důvody, proč ti to mám věřit!"
"No, protože… Důkaz nemám."
"Tak vidíš. Vypadni, nemám na tebe náladu!"
"Nemáme," rýpne si Brigid.
"Ok, když tak zase někdy."
Doufám, že ne. Ale gratuluji. Tvým nejlepším kámošem se pravděpodobně stane James, největší pako všech dob.
"Musíme to co nejdřív vyřešit," rozhodnu a zavrtám se do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishie Mishie | Web | 21. června 2007 v 11:47 | Reagovat

doufam,ze se brzo doctu konce:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama