10) Zábavný park

20. června 2007 v 16:09 | Maisie |  Můj horůrek- Náhoda
"Zbývají vám tři dny…" řekne po dlouhé chvíli kartářka, aniž by se přestala dívat na stůl. Radši jsem zašla do tohoto stanu, než abych si sedla na řetízkový kolotoč. Protože Ed opět přemluvil rodiče, abychom šli do zábavného parku.
"Do čeho?" znervózním a nechápavě koukám na karty rozložené na malém dřevěném stolku. Cikánka, která mi z nich věští, nevypadá o moc lépe- sama je hranatá.
"Než umřete," pokračuje klidně.
"Než umřu? Co to povídáte? Proč bych měla zemřít?"
"Padla na vás kletba. Nemohu zjistit, o kterou se jedná, ale avšak vím jistě, že její účinky jste už sama objevila. Vím také, proč máte ten obvaz."
Ta ženská si určitě vymýšlí a nebo typuje, aby dělala chytrou, přesvědčuji sama sebe.
"Jak to můžete vědět?"
"Carol, vidím ti to na očích. Tenhle boj máš prohraný. Není úniku, kletbu jsi včas nezastavila."
To je na mě moc. Ona dokonce i ví mé jméno!
Rozčíleně opustím stan. "Počkej, musím ti říct něco moc důležitého," zaječí za mnou, Ale nenamáhám se s odpovědí. Jí rozhodně poslouchat nebudu. Člověk by neřekl, kolik je v očích pravdy. Ztracená hledám rodiče i bratra, ale nemohu je nikde najít. Kdyby ten plac jen nebyl tak rozsáhlý.
"Promiňte slečno, nemohla byste uhnout?" Za mnou stojí starší muž, snažící se dostat dál, protože je tu takový stav, že to pomalu ani není možné.
"Pozor, pozor! Něco, co jste ještě neviděli!" zaječí mi do ucha skrz reproduktor hlášení o nějakém představení. "Kouzlo s krví!" Při poslední větě zpozorním a cpu se, abych viděla na malé vyvýšené pole. Stojí tam mladý muž oblečen do kouzelnického kostýmu.
"Pozorně se dívejte, ať vám nic neunikne. A velký potlesk pro odvážlivce zahrát si na pokusného králíka. Nebojte, náš šestiletý hoch nevykrvácí, opravdu se mu nic nestane. Jen malé říznutím čistým nožem… Tak tedy, začínáme!" Z davu přistoupí k chlápkovi Ed. No to snad ne- to on je ten dobrovolník! Ne, že bych se bála že se mu něco stane. Ale vidět to rodiče, tak mě seřvou, že jsem ho měla hlídat a nic takového nedovolit.
"Chraň Bůh, satanistka," udělá ze mě střed vtipu nějaký skejťák před jeho "úžasnými" kámoši. Sakra, co mají všichni proti mému černému oblečení?!
"Vrať se do kostela a pros Boha, aby smetl prokletí, které jsem ti během jednoho pohledu předala," odseknu a dál se věnuji představení. Ed celý natřesený sleduje čepel nože blýskajícího se jako zrcadlo… Ano! Stejný popis nože, který jsem našla na půdě. A tím ho má říznout? Tak to tedy nedovolím! Okamžitě se cpu lidmi až k jevišti. Mezitím dal muž čepel k Edovu levému malíčku…
"Dost!" zaječím v poslední sekundě. Je to jediné slovo, které mě pro jeho záchranu napadlo.
"Kdo jste?" zeptá se mě vzteklý kouzelník.
"Ten nůž znám. Předevčírem ho lupiči ukradli z muzea." Hledištěm to zašumí.
"Já nejsem zloděj!" rozhněvá se ještě víc.
"Tak jak se k vám ten nůž dostal?"
"Našel jsem ho ráno na ulici…"
"A proto jím chcete říznout malého kluka?" zeptá se kdosi.
"Očistil jsem ho!" řekl po obvinění téměř šeptem. "Ale já ho neukradl."
"jistě, že ne," promluvím. "Pokud ano, určitě byste jím neřezal přede všemi."
"Ale ty lžeš! Tento nůž dostal strýc ke svatbě. Vymyslela sis to, abys jej získala. Já totiž slyšel váš rozhovor, ségra. Jsi zlodějka!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama